Petře, uběhlo zhruba dvanáct hodin od momentu, kdy Havířov vyhrál titul a zároveň postup. Jak je možné, že neslavíš?

„Mám neodkladné pracovní povinnosti v Bratislavě a Praze, tak si při té jízdě autem vše přemítám, vstřebávám a znovu užívám. Oslava večer proběhla, jak s týmem, tak s fanoušky, byl rumíček i doutníček, kluci určitě pokračují i dnes a zítra. Na pátek máme zorganizované oslavy znovu a tam to oslavíme a zapijeme pořádně.“

Vraťme se ještě na začátek, zhruba o rok dozadu. Neúspěšné finále s Táborem. Jak moc se od té doby změnil AZ Havířov?

„Hodně a vůbec. Vím, zní to zvláštně. Největší a tou nejpozitivnější změnou byl příchod Romana Šimíčka. Dal tomu lehkost a zkušenost. Najednou vše začalo jít správným směrem. Druhou velmi důležitou změnou byl výrazný sponzorský vstup společnosti PODA, díky které jsme mohli realizovat plány a především udržet většinu hráčů, protože tvořili kvalitní, zdravé a pevné jádro týmu. Byla by chyba o ně přijít. A tím „vůbec” myslím to, že zůstalo silné odhodlání a pevná víra, že se nám to povede dotáhnout do šťastného konce. Tu jsme měli od prvního dne, co jsme začali s AZetem. A v neposlední řadě jsem letos silně cítil a vnímal silnou podporu ze všech možných stran a že je nám to přáno. Velmi si toho vážím.“

Základní část byla ve vaší a prostějovské režii. Myslíš si, že hodně rozhodla ztráta Jestřábů v posledním kole? Získali jste obrovskou výhodu tím, že jste začínali a končili doma?

„Myslím si, že oba týmy ukázaly, že umí vyhrát doma i venku. Série byla vyrovnaná, každopádně nám v sedmém zápase určitě pomohlo domácí prostředí, celá hala byla ve varu a lidé fandili a řvali. Ta atmosféra se nedá slovy popsat. Jsem na naše fanoušky neskutečně pyšný, mají lví podíl na tomto úspěchu. Každopádně si myslím, že rozhodlo něco jiného…“

Ve finále vás provázely těžké ztráty. Trest pro Romana Szturce, zranění brankáře Kořénka a dalších hráčů. Jak moc to s vámi zamávalo? Měli jste dost široký kádr?

„Trenéři sestavili skvělý tým. Celý tým měl velké srdce, odhodlání a týmového ducha. Kádr byl široký podle mne tak akorát a hráči se dokázali podporovat a zastoupit, když bylo potřeba. A to se ukázalo i při těchto ztrátách.“

Za stavu 3:2 pro Prostějov jste odvraceli mečbol, navíc na soupeřově ledě. Co se v tobě před tímto zápasem odehrávalo?

„Byl jsem nervózní, to se přiznám. Navíc jsem se s klukama před zápasem výjimečně neviděl a dojel jsem až na začátek třetiny. Když jsem pak šel kluky pozdravit po 1. třetině, viděl jsem a cítil tu jejich vůli a sílu, a úplně to ze mne spadlo.“

Game 7, všechno nebo nic. Havířov skvělým obratem poslal zápas do prodloužení, kde rozhodl navíc odchovanec Lukáš Bednář. Jaký to byl pocit, že je konečně hotovo? Slavil jsi na ledě?

„Nepopsatelný pocit. Mám z toho pořád husí kůži. Tolik jsme si všichni přáli 1. ligu do Havířova vrátit. A povedlo se to. Takové zadostiučinění. A ano byl jsem i na ledě, s dcerou i synem a užil si to naplno.“

Foto: Vlastimil Malina

Jak moc se teď bude měnit rozpočet AZetu s postupem do 1. ligy?

„To se ještě uvidí. Teď to má v rukou Roman Šimíček. Nechám mu teď chvíli klid, zhodnotíme stávající situaci a až následně budeme řešit rozpočet. Každopádně počítám s tím, že se navýší. Partneři i město přislíbili navýšení podpory, když postoupíme, to se povedlo, tak máme na čem stavět.“

Jsou ve hře návraty odchovanců, jako je třeba Robert Říčka, který finále sledoval?

„Nechám to nyní zcela na Romanovi Šimíčkovi.“

Kdybys měl označit jednu jedinou věc, která byla za doby tvého působení v AZetu nejtěžší. Co by to bylo?

„Zkousnout před dvěma lety porážku v 7. zápase finále doma s Chomutovem.“

Finále bylo oslavou druhé ligy, vyprodané stadiony, atmosféra jako hrom. Myslíš, že má druhá liga smysl a budoucnost?

„Absolutně. Je třeba si uvědomit, že především z druholigových klubů, kterých je 28 v České republice, se dostává do profi hokeje nejvíce mladých hráčů, s kterými pak dále pracuje první liga a extraliga. A naprostá většina těchto druholigových klubů se věnuje velmi kvalitně mládeži… a přitom je pro ně tak složité dát dohromady finance. Řeší každou korunu. Naštěstí a za to jsem velmi vděčný, se začal hokejový svaz starat a klubům výrazně pomáhat. Druhá liga šla za posledních 5–6 let neskutečně nahoru, zrychlila, hraje tam spousta hráčů s bohatými zkušenostmi z extraligy a první ligy a pro většinu mladých hráčů je to převážně první zkušenost s dospělým hokejem. Navíc se velmi sjednotila díky asociaci druholigových klubů, a to ji posunulo hodně kupředu. Každopádně kluby v druhé lize, až na pár výjimek, a lidé kteří tyto kluby vedou a případně trénují, do toho dávají srdce a žijí tím. Tam jde vidět ta čistá láska k hokeji a tvrdá dřina, na kterou se pak ve vyšších ligách často zapomíná a chybí jistá pokora. Druhá liga si zaslouží úctu a buďme rádi za to, na jaké úrovni momentálně v České republice je. Všechny tři poslední sezóny, především play-off, jasně ukázaly kvalitu a atmosféru 2. ligy.“